fbpx

MÁMY A HOLČIČKY V.

mámy a dcery

ZÁSADA Č. 5  – EMOCE A DOSPÍVÁNÍ = PROBLEMATICKÁ KOMUNIKACE

Pamatuješ si na svou pubertu? Jak jsi ji prožívala? Případně si připomeň, jaké to bylo, když jsi byla těhotná. Jaké to bylo, když jsi měla svoje nálady, propady, výkyvy? 

Přála sis, aby je někdo s tebou řešil nebo spíš aby s tebou jen byl a nenechával tě samotnou? Chtěla jsi, aby ti někdo moudře vysvětloval, proč se cítíš tak, jak se cítíš, anebo jsi prostě jen chtěla být milovaná a přijímaná tak, jak jsi byla?

Období dospívání se projevuje častými a nápadnými změnami nálad a jejich extrémními projevy (zdánlivě bezdůvodný pláč i záchvaty smíchu, třískání dveřmi, nepředvídatelné reakce). To je věc, kterou poměrně víme a známe, takže i když nás to štve, jaksi přijímáme, že to k pubertě patří.

Emoce a puberta

Bohužel se to odehrává právě v době, kdy jsou naše slečny pod dalším tlakem ze školního prospěchu, např. kvůli přijímačkám na střední školy. Puberta může mít dost zásadní vliv na školní výsledky, vlivem dozrávání může být horší koncentrace pozornosti, zvýšená unavitelnost, střídání nálad, aktivity a apatie, případně se mohou objevit i drobné poruchy spánku nebo poruchy chuti k jídlu (nesouvisí s poruchami příjmu potravy). 

To všechno může být dost náročné, navíc v této době si každé dítě hledá svůj způsob, jak postupně dosáhnout samostatnosti a upřednostnit své vztahy k vrstevníkům, aniž by ztratilo pozitivní vztah k rodičům. 

Zároveň svým projevům často pořádně nerozumí – může pozorovat své vnitřní stavy a konflikty s úzkostí, případně utíkat do soukromého citového světa nebo do denního snění.

mámy a dcery

Revolta

Jednou z věcí, které nás často bolí, je přehánění rozdílů, které dcera najednou hledá v našem chování, názorech, zájmech a hodnotách ve srovnání s novými vzory (parta, filmoví hrdinové, okolí). Je to prostor, kde se proti rodičům revoltuje, kritizuje, vytýkají se nedostatky, stydí se za projevy něžnosti a lásky, a samozřejmě se odmítá kontrola. 

Do těchto procesů je velice náročné vstupovat s jakýmkoliv poučováním nebo mentorováním, těžce neuspějeme a vycházíme z toho z těžkým pošramocením rodičovského sebevědomí nebo nepříjemným konfliktem s dcerou, který můžeme převahou své síly vyhrát, ale ve výsledku na poli důvěrného vztahu prohráváme.

Abys dokázala své dceři být stabilní a pevnou podporou, potřebuješ si nejdřív uvědomit, že některé její prudké projevy (Nenávidím tě! Zabiju se! To ty nemůžeš nikdy pochopit! Nikdy jsi mě neměla ráda!) tě silně vyvádí z míry. Tak silné věty není vůbec lehké ustát.

Dál si potřebuješ přiznat, že je následně nechceš řešit v prvé řadě kvůli ní, ale kvůli sobě. Kvůli tomu, co to v tobě otevírá – úzkost, bezmoc (co kdyby to opravdu udělala), nejistotu, strach ze selhání (jsem špatná matka), narušení vlastního klidu a komfortu (za dnešek jsem už tak utahaná a ještě tohle). 

mámy dcera

Žádá se od tebe velká dávka porozumění, lásky a trpělivosti.

I když se tak třeba nechová, potřebuje tě. A moc. Nejdůležitějším zdrojem opory zůstávají rodiče napořád. A to i navzdory tomu, že jsem v prvním díle psala, že v pubertě už ji nezajímáš a nepřijde za tebou. To je pravda, možná nepřijde, ale to jen proto, aby neztratila tvář před svými kamarády nebo tím, koho zrovna považuje za vzor. 

Uvnitř, v jejím srdci, pořád žijí tvé hodnoty, zkušenosti, morální postoje a všechno, co si od tebe a z rodiny převzala. 

Dá se říci, že čím hlubší, jistější a nekonfliktnější jsou vztahy, které jsme s dětmi navázali, tím snáze probíhá i celý proces dospívání, osamostatňování a rozvolňování pout.

Pořád platí, že rodina je pro každé dítě a v každém věku citovou základnou, prostorem, kde najde bezpečí při všech událostech, útočiště, kam se může uchýlit v situacích ohrožení nebo bolesti. To si připomínej, když se proti tobě zrovna valí vlna tsunami jejích emocí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *