fbpx

Informace nejsou všechno

informace nejsou všechno

Když jsem před šesti lety poprvé rodila svou první dceru, dala jsem si do hlavy jedinou myšlenku. Tou bylo, že nenechám nic náhodě a půjdu k porodu maximálně připravená. Protože jsem od přírody puntičkář, pedant a maximalista (někdo by mohl říct šprt, ale zaprvé nevím, co to je a zadruhé mě to uráží :D), udělala jsem pro to tehdy vše.

A dělala jsem to nejlépe, jak jsem uměla.

Protože jsem byla čerstvě vystudovaná veterinární lékařka, šestileté studium veterinární medicíny mě v tomhle dost poznamenalo. Přečetla jsem hromady knih o těhotenství a porodu. Od těch lékařských až po ty ,,ezo”. Všechny časopisy o mateřství a porodu jsem měla několikrát pročtené snad i zezadu. Viděla jsem tisíc videí na téma porod. Navštívila jsem nejeden předporodní kurz. Vyptávala se všech kamarádek a známých, které už měly porod za sebou, na jejich zkušenosti, rady tipy a dojmy z porodu… Zkrátka nemůžu říct, že bych šla k porodu nepřipravená.

Přesto jsem nezažila ten krásný a vysněný porod, který jsem si tolik přála.

Tedy zprvu se mi pěkný zdál, avšak s odstupem času se začínaly na povrch dostávat traumata, která jsem si z toho odnesla. O nějakém bondingu nemohla být ani řeč. Rodit v poloze, kterou jsem si vybrala, bylo téměř sci-fi a o potížích s kojením bych mohla napsat román. Šestinedělí rozhodně nebylo krásné období sžívání s miminkem. Spíše se podobalo nekonečnému hororu (napadá mě u toho film Vetřelec včetně všech jeho pokračování), kdy jsem si sáhla až na dno svých sil. 

Všechno tyto zážitky, zkušenosti, moje další porody (a mnohem víc) mě nakonec po několika letech dovedly k tomu, že mým posláním a vášní je téma porod, šestinedělí, kojení a mateřství. Že chci předávat informace a zkušenosti dalším ženám, které tato témata řeší. Že dovolíme ženám zažívat krásný porod a klidné láskyplné šestinedělí. Že postupně donutíme společnost změnit pohled na porod, kojení a šestinedělí. Že dokážeme ,,vychovat” generaci uvědomělých a osvícených zdravotníků, kteří přistupují k porodům s trpělivostí a respektem.

V tom všem mi velmi pomáhá můj manžel, který je gynekolog a porodník a neustále se vzájemně vzděláváme a doplňujeme v tomto oboru.

Je nutné vytvářet si kolem sebe podporující tým, který nám usnadní cestu k našim vysněným cílům.

Máme štěstí, že žijeme v době, kdy je možné spoustu kontaktů a informací získávat na internetu. Fungují sociální sítě, online vzdělávání, videokonference, webináře, online kurzy a konzultace. To vše nám velmi nahrává být velmi dobře informovaní.

Jak s mým příběhem souvisí antikoncepce?

Vzpomněla jsem si totiž, jak jsem si před 17 lety šla na gyndu pro svou první (tenkrát hormonální) antikoncepci. Byla jsem odkázaná na informace od mého gynekologa a na jeho znalosti a péči. Moje maminka o antikoncepci nic nevěděla a jiného lékaře jsem se zeptat nemohla. Už tenkrát jsem ale tušila, že potřebuji vědět víc. Po pár letech jsem přešla na jinou (také ale hormonální) antikoncepci. A pak zase jinou… Neustále jsem se zajímala o toto téma, protože jsem někde uvnitř cítila, nakolik mě antikoncepce zasahuje do života. Navíc jsem v té době ani neměla žádného kluka, takže jsem antikoncepci měla čistě z terapeutického důvodu (trpěla jsem na velmi silné a dlouhé krvácení). Přestože jsem se po informacích pídila jak se dalo, těch pravdivých jsem moc neměla. 

Za těch 17 let, co se o téma antikoncepce zajímám, jsem vyzkoušela celkem 10 metod antikoncepce a z toho jsem 4 odsoudila, protože jsem neměla dostatek informací!

Uvědomila jsem si, že mít informace je naprosto zásadním krokem k naší uvědomělosti. Protože správné rozhodnutí dělá vždy hlava a srdce dohromady. A to se týká jak antikoncepce, tak porodu i všeho dalšího v našem životě.

Moc bych si přála, aby se ženy začaly zajímat o své tělo, zvenku i zevnitř.

Aby zde rostla nová generace uvědomělých žen, které jednou nebudou závislé na informacích z internetu, protože jim je budou předávat jejich zkušené a vědomé matky, babičky a kamarádky. Aby vzniknul prostor pro znovuzrození moudrosti našich ženských těl.

Abychom jim uměly naslouchat, ať už si zvolíme porod v nemocnici, doma či v lese u potůčku.

Ať už si vybereme hormonální či nehormonální (nebo jinou) antikoncepci.

Ať už kojit budeme nebo nebudeme.

Vytvořme společně generaci plnou lásky, respektu, tolerance a úcty.

To nám všem ze srdce přeje

Tereza Lašťovička, průvodkyně mateřstvím, zastánkyně a propagátorka přirozeného porodu, veterinární lékařka a motivátorka těch, kteří hledají způsoby a ne důvody.

www.terezalastovicka.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *